Forever & Always - chapter 2

15. září 2010 v 13:35 | Espresso |  Forever & Always

II.

Cesta byla hrozná, co si budeme povídat, ale jakmile jsem vystoupila z letadla, uviděla jsem spletité silnice před LAX a hned mi došlo, že jsem ve městě snů. Ne, že by New York nebyl město sný, ale LA je město mých snů! S jedním kufrem, který obsahoval to nejzákladnější jsem vyrazila k naší limuzíně, před kterou už čekaly sestry se slunečními brýlemi na očích a pomlouvaly můj outfit.
"Ahoj, holky." Pozdravil nás pan Smith, mamčin osobní řidič. "Tak jedeme?"
"Samozřejmě." Usmála jsem se a vlezla do auta.
"L.A.- L.A. Baby (She's a), L.A.- L.A. Baby (You're my), L.A.- L.A. Baby (She's a), L.A.- L.A. Baby" začal jedné z mých seter zvonit mobil s výzváněním od Jonasů. "Skupiny teploušů." Jak tomu říkala má New Yorská kamarádka, Hilary. Ovšem ona se odstěhovala do Sydney, takže jsme se už měsíc nevídaly, proto mi odchod z NYC nevadil.

"Ahoj, holčičky moje." Objala nás mamka. "Tak, tady budeme bydlet." Ukázala na obrovskou vilu před námi.
"Wow! Mami!" Zamrkala jsem "Myslela jsem, že budeme bydlet v Beverly Hills, ne v Toulca Lake."
"To víš, zlato. Trošku jsem změnila názor." Usmála se a zatímco se všechny vydaly k domu, stála jsem na ulici a rozhlížela se. Uviděla jsem malého klučinu, řekla bych tak desetiletého. Sebevědomě ke mně přišel.
"Ahoj, kotě. Ztratila ses?" Sundal si brýle a usmál se.
"Ne, to opravdu ne, hochu." Zasmála jsem se.
"To je škoda, protože bych ti velice rád ukázal cestu." Usmál se. "Mimochodem, jmenuji se Frankie." Podal mi ručku.
"Já jsem Bianca Abby." Usmála jsem se.
"Proč stojíš před domem té modelky?" Usmál se Frankie. "Jsi její fanynka a čekáš na autogram? Pár takových už tu bylo, řekl bych tak sto, ale ten její bodyguard je poslal domů." Zasmál se Frankie.
"Mě domů nepošle, to by si zkusil." Zasmála jsem se. "A opravdu nejsem její fanynka."
"To už jsem dnes taky slyšel." Přikývl Frankie.
"Počkej, ty využíváš situace a balíš holky?" Zasmála jsem se.
"Jo. Víš, mám slavné bratry." Usmál se Frankie.
"Tak to znám." Usmála jsem se. "Tak ahoj, borče." Zasmála jsem se a šla k domu.
"Upřímnou soustrast až tě budou škrtit." Zasmál se Frankie a vydal se po ulici dál.
"Dobrý den, slečno Snowová." Usmál se mámin bodyguard.
"Ahoj, Michaele."
"Ahoj, Bianco." Objal mě. "Dlouho jsme se neviděli."
"To ne." Zasmála jsem se. "Že jsi nevěděl kdo jsem, když jsi mě oslovil "Slečno Snowová"?"
"Ne, přiznávám." Zasmál se. Když jsem byla menší, hráli jsme spolu karty v letadle, když jsme létali do Itálie k prarodičům. Oba už ale bohužel zemřeli při autonehodě, takže už do Milána nelétáme, přestože tam žije mamčin bratr Roman. On létá sem.
Prošla jsem obří dům a konečně našla svůj pokoj. Na dveřích bylo napsáno krasopisně Bianca Abby. Otevřela jsem dveře a uviděla pokoj snů.
"Líbí se ti to?" Přišla ke mně Ditta, mamčina asistentka.
"Moc," usmála jsem se. "To mi něco připomíná."
"Nakreslila sis to před rokem, pamatuješ?" Usmála se. "Myslela jsem, že by se ti líbilo mít pokoj snů a ne Barbie pokoj." Zasmála se.
"Jsi zlatá, Ditto." Objala jsem ji a vešla do pokoje. Naproti dveřím bylo francouzské okno s tyrkysovými záclonami. Na pravo stála vestavná jemně tyrkysová skříň s velikým zrcadlem a na levo byla široká postel, nad kterou byl černou barvou nakreslen portrét Johna Lennona, kterého miluji už od malička. Celá zeď v pokoji byla světle tyrkysová, podlaha byla ze dřeva a na ní šedá chlupatá předložka u postele. Na psacím stole stál už můj notebook od Apple a na zdi kolem okna byly mé nejoblíbenější citáty.
Vybalila jsem si některé krabice, které už dorazily (posílali jsme je dříve) a při tom poslouchala Christinu Aguileru.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama